Svíce zhášíš jak polibky tmy
Dým stoupá ke klenbám výš
Chladný kámen se orosí
A kapky zvolna stekou dolů
Víno se vpíjí do těžkých stolů
Tvář Tvá hebká znachoví

Snad se tak třpytí diamanty
Snad jen hvězda spadlá do očí
Noc se o kousek pootočí
Jak figurky na orloji
Vyznal bych Ti co mě bolí
Však slova má už nestačí

Nesmírná je hloubka Tvých očí
Nesmírná je touha jež cítím
Usmíváš se - však stále vím
Jak soužíš se vším tím trápením

Svíce zhášíš a ve stínech dlouhých
Hoří jen jediná
Zůstávám stát zase opodál
Jako vždy jak jsem sám zvyklý
Je mi skoro jak byl bych nahý
I když moc bych si přál...

Nesmírná je hloubka Tvých očí
Nesmírná je touha jež cítím
Usmíváš se - však stále vím
Jak soužíš se vším tím trápením

Nesmírná je hloubka Tvých očí
Nesmírná je touha jež cítím
Usmíváš se - však stále vím
Jak soužíš se vším tím trápením